Tanečnice

Robert Křesťan

1:CPřevrhlá židle jako Amsymbol času, Cv nočním baru a pak Fholé AmnicG,
Cjen v rohu si flitry vyčeAmsává z vlasů Cposlední Fz tanečCnic,
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani, i ten klobouk mám dnes naposled
dám si ho do týla a koukám na ni,jak šminkou obelhává svět...
R:CJoseFfíno,Czatanči mi Amna rozFloučeCnou,za tuhle Amnoc neFdopitou a GnedokončeCnou
2:Bere si tašku moje balerína, v ní klíče, láhev od piva,
porovná židle, pak pozhasíná a potichu se usmívá,
otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést,
toho, kdo zvítězí nad pokušením, čeká nebe plné jitřních hvězd...
3:Severní vítr metá svoje kouzlo na mém vlnolamu v Tortuze,
do mého nitra právě tiše vklouzloB jedna polonahá iluze,
kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Ismael...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:20:11.059+00:00
Výsledky hledání: